SIBIŘSKÝ HUSKY

	Poradce chovu
	Historie plemene SH
	VZHLED, VLASTNOSTI & POVAHA
	VÝCHOVA & VYUŽITÍ
	Standard FCI plemene SH
	Podmínky k uchovnění
	Fotogalerie

PORADCE cHOVU pLEMENE SH

Libuše Pečená, Tlustovousy 3, Praha-Úvaly 250 82, tel:234 602 273 ( PO – PÁ ), e-mail: pecena@cmku.cz

HISTORIE pLEMENE SH

Sibiřský husky je ze všech severských saňových psů nejmenší a nejútlejší. Jeho předkové byli vyšlechtěni domorodci ze Sibiře, zvláště pak Korjaky, Jukagiry a Čukči, také však obyvateli Kamčatky. V těchto oblastech bylo zvykem používat do jedněch saní 7–10 psů. V 19. století při genocidě Čukčů přežívaly zbytky příslušníků tohoto národa vlastně pouze díky své pohyblivosti za pomoci psích spřežení. Za vlády Sovětského svazu byly kmeny zbaveny svých vůdců, kteří byli většinou zároveň chovateli nejlepších psů. Psi byli sváženi do kolchozů, kde je pak Rusové prošlechťovali především na sílu a mohutnost, aby je bylo možno používat na vlečení těžkých nákladů. Díky oběma těmto věcem byl chov původních hbitých a rychlých psů prakticky zničen.

Naštěstí ještě před tím obchodník s kožešinami William Gosak (někde uváděno Goosak) v roce 1908 a 9 převezl na Aljašku několik původních sibiřských psů. Zde se zúčastnili závodu All Alaska Sweepstakes (408 mil z Nome do Candle). Zprvu sklízeli posměch pro své drobné postavy, vážili totiž polovinu toho co místní zápřahoví psi, přezdívali jim „sibiřské krysy“.

Hned při svém prvním startu však překvapili za vedení jezdce Thurstruppa umístěním na třetím místě mezi uznávanými borci. Nato Skot Fox Maule Ramsay věnoval 25.000 dolarů na nákup 60 – 70 nových psů ze Sibiře. V roce 1910 se tito psi rozdělení do tří spřežení umístili na 1., 2. a 4. místě. Další vývoj plemene byl velmi bouřlivý, každý závodník toužil po těchto hbitých, pracovitých a skromných psících. Velmi jej ovlivnil v Americe žijící Nor Leonhard Seppala.

Leonhard Sepalla

Ten se stal také trenérem a cvičitelem psů. Kteří byli ze Sibiře importováni jako plánovaný dar pro Roalda Amundsena. Protože ale události 1. světové války Amundsenovy výpravy znemožnily, Sepalla se mezitím s těmito psy účastnil závodů. „Malý muž s malými psy“ se stal pro své úspěchy na Severu legendou. V roce 1925 se stal jedním z protagonistů tzv.“Serum Run“, tj. štafetové jízdy pro sérum při záškrtové epidemii v Nome, odříznutém tehdy od ostatní dopravy. Po úspěchu této akce se stal spolu se svým jedinečným vůdčím psem Togem národním hrdinou. I tomuto vděčí plemeno sibiřský husky za své oficielní uznání v roce 1930.

Balto	Togo

Tito psi byli také využíváni pro záchranné týmy na Severu v 2. světové válce. Dodnes mají pověst nejrychlejších mezi severskými plemeny. Mělo by o nich stále platit, že mají ztělesňovat v úplné rovnováze sílu, rychlost a vytrvalost. Jejich efektní vzhled a milá povaha z nich bohužel leckde a leckdy udělaly módní psy pouze tak na promenádu, což si toto pracovité a přírozené plemeno jistě nezaslouží…Naštěstí se stále ještě najde dost nadšenců, kteří plemeno husky udržují v tom stavu, v jakém má být.

Chinook kennels

Prvním sibiřským husky byl v roce 1977 pes v. Zillergut z USA, druhým pak fena Black Blanket of Adirondack v roce 1981 importovaná z Německa. Oba dovozy byly uskutečněny panem A. Císlerem a jeho chovatelskou stanicí Arcis. První vrh byl v roce 1981 po těchto dvou rodičích. Dalšími vrhy byly vrh A v chovatelské stanici Dortýn CS v roce 1984 po německém psu Klondike's R'Quattro a feně Akea Arcis H. Dolejšové a vrh A v chovatelské stanici ze Síbrtů CS ve stejném roce, kdy byla panem Síbrtem dovezena ze Švýcarska březí fena Klondike's Zima, otcem byl Klondike's P'Eliott. Dalším významným importem byl pes Rockj Chucky v roce 1983 (F. Dolejš). V počátcích chovu byly dalšími významnými chovatelskými stanicemi Ajkaro CS D. Loužilové a ze Smečky CS L. Pečené. V té době se většina odchovaných štěňat objevovala jak na výstavách, tak na závodních tratích, čímž se stále udržoval tolik prospěšný pracovní vzhled českých husky. Později se bohužel tento trend nepodařilo udržet, takže i náš chov následoval ostatní Evropu při rozštěpení na pracovní a výstavní typ. Mělo by být ctižádostí každého pravověrného přívržence siberianů udržet huskyho v správném standardním typu, který ztělesňuje plnou využitelnost huskyho pro práci a zároveň jeho přírodní krásu .

VZHLED, VLASTNOSTI & POVAHA SH

Shrneme-li vzhled a vlastnosti sibiřského huskyho ve třech slovech, bude to asi přírodnost, elegance, bystrost. To, že husky působí elegantně, je dáno jeho původem a prošlechťováním v chovu podle standardu (= víceméně závazného popisu) tohoto plemene.

V něm se vlastně stále znovu opakuje, že husky má být v každém směru uměřený – nikde nesmí tělesnými formami a proporcemi zacházet do extrému. Navíc musí od svého vzniku i nadále splňovat nároky na roli vytrvalého, silného a rychlého běžce, a to pokud možno v poměru 1:1:1. Výhodou huskyho je jeho střední velikost a také skromnost a nenáročnost. Zvláště charakteristické jsou huskyho modré oči, které upomínají na světlé oči vlků i modř severní oblohy a které k nám ve výrazné mimice huskyho působivě hovoří. Bylo by ovšem chybou, kdyby se husky stal přitažlivým pouze pro ně, tmavé „trnkové“ oči v bílé masce jsou neméně okouzlující. Lze obdivovat také jeho šelmovský, bystrý výraz, pružný, vydatný pohyb, na dotyk velmi příjemnou bohatou srst v mnoha krásných barvách a s typickou efektní kresbou a rovněž zajímavou povahu. Ta se díky po staletí šlechtěnými vlastnostem, tolik potřebným pro přežití a použitelnost v jeho drsné domovině vyznačuje vysokou učenlivostí a inteligencí, kterou ale husky zdaleka ne vždy využívá k poslušnosti vůči pánovi. Jeho kousky jsou velmi vynalézavé, pro různé rošťárny a úniky si vždy umí najít cestičku. Protože je náruživým lovcem a také nezbytně potřebuje dostatečné vybití energie, je třeba mít výše uvedené stále na paměti. Počítat je třeba i s jeho bleskovými reakcemi a značnou nezávislost na pánovi – vždyť husky musel být po celou dobu své historie být velmi samostatně myslícím tvorem, měl-li obstát. Zároveň se huskyho povaha vyznačuje skvěle zachovanými instinkty. Pozorovat sehranou skupinu siberianů při hře nebo při práci je pro toho, kdo umí ocenit jemné nuance chování členů takové smečky skutečně silným zážitkem a stálým zdrojem potěšení. Husky se hodí pouze a výhradně pro toho, kdo je okouzlen jeho vlastnostmi, ale je si zároveň vědom i stinných stránek jeho povahy a je schopen je odpovědně zvládnout. Zvláště je třeba počítat s jeho převelice silným loveckým pudem, který se bohužel může týkat i sousedových slepic, případně zvěře, kterou zahlédne na dálku a vyrazí za ní dříve, než ji stačí jeho majitel zaregistrovat (při lovu, podobně jako chrti hodně využívá zraku). Vůči lidem je husky vyloženě vlídný, nesmí projevovat žádnou formu agresivity, ani jen v náznaku. Vůči ostatním psům je husky vstřícný, není v žádném případě rvavý. Problém někdy nastane v tom případě, kdy mu druhý pes „hrozí“, protože projevy huskyho (výhružka, agrese) bývají mnohem subtilnější než u některých jiných plemen a husky si výrazný nebo řekněme drsný projev druhého psa vyloží jako přímý útok. Pak bývá protivník huskyho často rychle přemožen a mnohdy bohužel také závažně poraněn či zabit, a to zejména, vzala-li si jej „do parády“ skupina siberianů, na kterou se zkusil vytahovat.

Je třeba upozornit na to, že husky zcela postrádá vlastnosti hlídacího psa. Jen málokterý se projevuje štěkáním, a pokud vůbec, tak častěji v úleku nebo překvapení. Charakteristickým projevem je vytí podobné vlčímu a někdy také „mluvení“ zvláštními bručivými zvuky při hře nebo vítání spřátelených osob. Cizí osoby vcházející do domu většinou zdvořile přivítá, aniž by se zajímal o to, zda neodnášejí majetek patřící pánovi.
Traduje se, že husky je nejšťastnější, když má v rodině společnost dalšího příslušníka nebo příslušníků svého plemene. Do jisté míry je tomu skutečně tak, husky je smečkový pes, avšak není pravda, že by pořízení druhého huskyho bylo nezbytností. Pokud je majitel a jeho rodina s husky správně sžit, nepostrádá ani husky-jedináček dalšího psa svého rodu.
Stejně tak je jen částečně pravda, že husky nemůže být držen v bytě. Jestliže má dostatek pohybu venku, nijak mu ubytování v bytě nevadí.
Častý je dotaz, jestli huskymu jakožto severskému psu není v našem podnebí v létě příliš horko. Vzhledem k tomu, že na léto, jak je konečně uvedeno i ve standardu, ztrácí skoro všechnu podsadu (spodní srst), a že se v horku tak jako my příliš moc nepohybuje, nečiní mu naše léto potíže.
Pro huskyho je typické časné fyzické i psychické vyzrávání a příslovečné zdraví a vitalita. Pouze velmi malá je u něj ve srovnání s jinými plemeny zátěž dědičných chorob. V literatuře se uvádí pouze malé procento výskytu dysplasie kyčelního kloubu, občasný výskyt katarakty a malé procento dědičně daného špatného hospodaření se zinkem. Příslovečná je i dlouhověkost siberianů, věk dlouho přes 13 let v plné svěžesti není žádnou výjimkou. Důvodem je opět stálé prošlechťování jedinců dříve i nyní na odolnost, výkonnost, stejně jako přirozenost, uměřenost a funkčnost tělesných znaků nutných pro práci.

VÝCHOVA & VYUŽITÍ SH

Jak jsme si již pověděli, je povaha sibiřského huskyho zvláštní, z velké části typická pro skupinu tzv. primitivních (=původních) plemen, k níž v rámci 5. skupiny plemen FCI náleží. Není to tedy pes zcela vhodný pro kynologa-začátečníka.

Na rozdíl od toho, co se člověk dočte o severských psech v dobrodružné literatuře, má husky spíše jemnou, citlivou povahu, není proto třeba s ním zacházet nijak drsně. Výjimečně důležitá je ale u tohoto plemene včasná a velmi důsledná výchova a dostatek činnosti. Bez obou těchto podmínek se může husky jakožto výrazně nezávislý a činorodý pes stát pro svého majitele obtížným.
Pokud mu však od útlého věku poskytneme vlídnou, ale naprosto důslednou výchovu, (nemám na mysli výcvik ve stylu majitele německého ovčáka) můžeme v něm nalézt překvapivě dobrého společníka, zvláště pak při činnostech, které jsou mu přirozené, jako jsou různé druhy pohybových kynologických sportů. Nejvlastnější je mu samozřejmě práce v zápřahu.

Nemusí však jít přímo jen o nejznámější spřežení několika psů, ale i o bikejöring (pes + cyklista), skijöring (pes + běžkař), dogtrekking (pes + chodec při turistické výpravě) nebo canicross (pes + běžec). Pro tyto činnosti se pes připravuje od štěněcího věku, a pokud se jim má možnost pravidelně věnovat, je to pro něj i pro majitele ideální. Bohužel je u nás k dostání málo metodické literatury k saňovému sportu, takže informace lze nejsnáze získat u musherů, tj. jezdců se psím spřežením. Dalšími sporty vhodnými pro huskyho jsou agility (víceméně parkur pro psy), flyball (chytání vyletujících míčků), frisbee (chytání „létajících talířů“.

Plánujeme-li zapřahání huskyho do saní nebo před lyžaře či cyklistu anebo se chystáme na výstavy, je třeba, abychom věnovali pozornost výběru správného typu štěněte již před jeho pořízením, a to s ohledem na to, zda budeme zapřahat pouze rekreačně, nebo máme závodní či výstavní ambice. S politováním musíme totiž konstatovat, že i když je standard siberiana jenom jeden, štěpí se toto ple

meno ve světě a bohužel i u nás na tŘI růZNÉ TYPY:

Porovnání odchylek ve stavbě těla SH - Show typu

1) „Show typ“ - takový pes je ve svém extrému již odchylný od standardu, protože působí těžkopádně, není dost elegantní, postrádá lehkost a vydatnost pohybu a ve velké míře i typický temperament a chuť do práce. Spojením těchto vlastností vyvolává dojem plyšového medvídka, což je také v krajním případě jeho pravá role?. Nenechte se mýlit názvem tohoto typu, dnes na evropských výstavách vyhrávají vesměs zvířata daleko blíže k typu následujícímu

Porovnání odchylek ve stavbě těla SH - Standart typu

2) „Střední (standardní) typ“ - nejlépe odpovídá představě standardu o ideálním siberianovi. Má vyvážené, dokonale elegantní a funkční proporce, je lehkonohý a jak po fyzické, tak po psychické stránce naprosto schopný plnit i nadále své úkoly v postroji, je temperamentní a bystrý.

Porovnání odchylek ve stavbě těla SH - Sprint typu

3) „Sprintový typ“ - je pes opačného extrému než je „show typ“. Prošlechtěn byl pro účel vyhrávání na saňových závodech krátkých, sprintových tratí, což není určením skutečného sibiřského huskyho, tomu odpovídají spíše střední až dlouhé tratě. Tělesná stavba takových psů v extrému již neodpovídá standardu – je výrazně odlehčená, až zeslabená, chrtovitá, srst bývá nedostatečně hustá, povaha často nervní, nevyrovnaná.
Pokud se chce nový zájemce o štěně ucházet o stupně vítězů na sprintových závodech, má buď možnost sáhnout po štěněti siberianů z prověřeně pracovních linií anebo, jde-li mu skutečně pouze především a jen o rychlost a umístění, doporučeníhodný je výběr z tzv. Evropských saňových psů (=kříženců ohařů, ESP). Je totiž škoda kazit plemeno jen pro vlastní ctižádost. Jiná je situace, hodlá-li se zájemce o saňový sport věnovat středním a dlouhým tratím. Zde je sibiřský husky skutečně první volbou, stejně jako při výběru pro rekreační sport.

FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)

F.C.I.-Standard č. 270 / 24.01.2000 / GB

SIBIŘSKÝ HUSKY
(Siberian Husky)

ZEMĚ PŮVODU: USA

DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 02.02.1995

POUŽITÍ: saňový pes

ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 5 špicové a primitivní plemena
Sekce 1 severští saňoví psi
Bez zkoušky z výkonu

CELKOVÝ VZHLED: sibiřský husky je středně velký pracovní pes, rychlý, s volným a elegantním pohybem. Jeho mírně kompaktní a dobře osrstěné tělo, vztyčené uši a huňatý ocas připomínají jeho severský původ. Jeho typický pohyb je plynulý a očividně bez námahy. Svou původní práci v postroji vykonává efektivně, jako saňový pes měl za úkol převážet lehčí břemena na velké vzdálenosti střední rychlostí. Jeho tělesné poměry a rámec odrážejí tuto základní rovnováhu síly, rychlosti a vytrvalosti. Psi (samci) sibiřského huskyho jsou samčí stavby, ale nikoliv těžcí; fenky jsou jemnější (samičí), ale nikoli slabé stavby. Ve správné kondici, s pevnými a dobře vyvinutými svaly, nemá sibiřský husky zbytečnou nadváhu.

DŮLEŽITÉ POMĚRY:
- při pohledu z profilu je délka těla od hrbolku ramene k hrbolku sedací kosti o málo větší než výška těla v kohoutku.
- vzdálenost od špičky nosu ke stopu je rovna délce od stopu k týlu.

POVAHA / TEMPERAMENT: typická povaha sibiřského huskyho je přátelská a milá, ale také pozorná a otevřená. Nevykazuje kvality hlídacího psa, není přehnaně podezíravý k cizím lidem a není agresivní k ostatním psům.
U dospělého psa by měla být očekávána jistá míra rezervovanosti a důstojnosti. Jeho inteligence, poslušnost a horlivost z něj činí příjemného společníka a ochotného pracovního psa.

HLAVA:

MOZKOVNA:
Lebka: střední velikosti, v odpovídajícím poměru k tělu; mírně zaoblená nahoře a zužující se od nejširšího bodu k očím.
Stop: dobře zřetelný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: černá u šedých, pálených nebo černých psů; játrová u měděně zbarvených psů; může být masově zbarvená u čistě bílých psů. Růžově žíhaný „sněhový nos“ je přijatelný.
Tlama: střední délky a střední šířky, postupně se zužující k nosní houbě, špička tlamy není ani zašpičatělá ani kvadratická. Nosní můstek je od stopu ke špičce nosu rovný.
Pysky: dobře pigmentované a těsně přiléhající.
Čelisti/Zuby: nůžkový skus.
Oči: mandlového tvaru, v přiměřené vzdálenosti od sebe, posazené trochu šikmo. Oči mohou být hnědé nebo modré barvy, přijatelné je každé oko jiné barvy nebo vícebarevné oko. Výraz je nadšený, přátelský, plný zájmu, dokonce nezbedný.
Uši: středně velké, trojúhelníkového tvaru, blízko u sebe a nasazené vysoko na hlavě. Jsou pevné, dobře osrstěné, mírně klenuté na zadní straně a pevně vztyčené, s lehce zaoblenými špičkami směřujícími přímo vzhůru.

KRK: střední délky, klenutý a v postoji nesený hrdě vztyčený. V pohybu v klusu je krk natažen tak, že hlava je nesena mírně dopředu.

TRUP:
Hřbet: rovný a silný, hřbetní linie je od kohoutku k zádi rovná.Střední délky, ani kostnatý, ani volný z přílišné délky.
Bedra: napjatá a suchá, užší než hrudní koš, s mírným vtažením.
Záď: je spáditá, ale není tak strmá, aby omezovala posun pánevních končetin.
Hrudník: hluboký a silný, ale ne příliš široký, přičemž nejhlubší bod leží přímo vzadu a v úrovni loktů. Žebra jsou od páteře dobře klenutá, ale na stranách plošší, aby dovolovala volnost pohybu.

OCAS: dobře osrstěný ocas liščího typu je nasazen maličko pod hřbetní linií, a je v afektu obvykle nesen nad hřbetem v elegantním šavlovitém oblouku. Když je nesen vzhůru, nestáčí se ocas k žádné straně těla, ani neleží ploše na hřbetě. V klidu je ocas většinou svěšený. Srst na ocasu je střední délky a má zhruba stejnou délku na vrchní části, stranách a spodní části, výsledkem čehož je vzhled kulatého kartáče.

KONČETINY:

HRUDNÍ KONČETINY: v postoji při pohledu zpředu jsou končetiny přiměřeně od sebe vzdálené, rovnoběžné a rovné. Kostra je silná, ale ne těžká. Délka končetiny od lokte k zemi je o trochu větší než vzdálenost od lokte ke kohoutku. Paspárky mohou být odstraněny.
Ramena a nadloktí: ramenní lopatka je dobře uložená vzad. Nadloktí směřuje od ramene k lokti mírně dozadu, a nikdy není kolmé k zemi. Svaly a šlachy připevňující rameno k hrudnímu koši jsou pevné a dobře vyvinuté.
Lokty: přiléhající k tělu, nevytáčejí se ani dovnitř ani ven.
Kloub nadprstí: silný, ale ohebný.
Nadprstí: při pohledu ze strany je nadprstí mírně šikmé.

PÁNEVNÍ KONČETINY: v postoji při pohledu zezadu jsou končetiny přiměřeně od sebe vzdálené a rovnoběžné. Paspárky, pokud jsou, musí být odstraněny.
Stehna: dobře osvalená a mohutná.
Kolena: dobře zaúhlená.
Hlezenní kloub: dobře vyznačený a nízko posazený.

TLAPKY: oválného tvaru, ale ne dlouhé. Tlapky jsou střední velikosti, kompaktní a dobře osrstěné mezi prsty a polštářky. Polštářky jsou tuhé a dobře vyklenuté. Tlapky se nevytáčejí ani dovnitř ani ven, pokud pes přirozeně stojí.

POHYB: Typický pohyb sibiřského huskyho je plynulý a zjevně bez námahy. Pohyb je lehký a rychlý. Ve výstavním kruhu by měl být prezentován na volném vodítku ve středně rychlém klusu, který dovolí ukázat dobrý předkrok hrudních končetin a dobrý posun pánevních končetin. Při pohledu zpředu dozadu při chůzi sibiřský husky nedrží jednu stopu, ale při postupném zvyšování rychlosti se stopy nohou přesouvají dovnitř, až tlapky sledují jednu střední linii, která vede pod podélnou osou těla. Hrudní i pánevní končetiny směřují při pohybu přímo vpřed, přičemž se ani lokty ani kolena nevytáčejí dovnitř ani ven. Každá pánevní končetina se pohybuje v linii hrudní končetiny na stejné straně. V pohybu zůstává hřbetní linie pevná a rovná.

OSRSTĚNÍ:

SRST: srst sibiřského huskyho má podsadu. Krycí srst je středně dlouhá a bohatá, ale nikdy není tak dlouhá, aby rušila obrys psa. Podsada je měkká a hustá, dostatečné délky, aby podpírala krycí srst. Delší chlupy krycí srsti jsou rovné a poněkud hladce ležící, nejsou však hrubé ani přímo odstávající od těla. V průběhu období línání je absence podsady obvyklá. Trimování vousů a srsti mezi prsty a v okolí tlapek k dosažení jemnějšího vzhledu je povoleno. Trimování srsti v jakékoliv jiné části těla nesmí být promíjeno a musí být silně penalizováno.

BARVA: povolené jsou všechny barvy od černé k čistě bílé. Běžné jsou různé typy znaků na hlavě, včetně mnoha vzorů , které se u jiných plemen nevyskytují .

VÝŠKA A HMOTNOST:
Výška v kohoutku: Psi 21 až 23,5 palců (53,5 až 60 cm).
Feny 20 až 22 palců (50,5 až 56 cm).
Hmotnost: Psi 45 až 60 liber (20,5 až 28 kg).
Feny 35 až 50 liber (15,5 až 23 kg).
Hmotnost je v poměru k výšce. Výše uvedené míry jsou hranicemi výšky a váhy, přičemž žádný z extrémů není preferován. Příliš mohutná kostra nebo nadváha musí být penalizovány.

SHRNUTÍ: nejdůležitějšími charakteristikami plemene sibiřský husky jsou střední velikost, přiměřeně silná kostra, vyvážené proporce, volnost a lehkost pohybu, správná srst, hezká hlava a uši, správný ocas a dobrá povaha. Příliš mohutná kostra nebo přílišná nadváha, omezený nebo těžkopádný pohyb, nebo dlouhá hrubá srst musí být penalizovány. Sibiřský husky nikdy nevypadá tak těžce a hrubě, aby se podobal psovi pro nošení nákladů, ale nevypadá také ani tak lehce a křehce, aby připomínal honicího psa. Obě pohlaví mají vzhled velmi vytrvalých zvířat. Kromě již vyjmenovaných vad jsou nežádoucí zřejmé vady ve stavbě těla, stejně jako u ostatních plemen, i když zde nejsou konkrétně jmenovány.

VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
- lebka: těžkopádná nebo těžká; příliš jemně modelovaná hlava.
- stop: nedostatečný.
- tlama: příliš zašpičatělá nebo příliš hrubá; příliš krátká nebo příliš dlouhá.
- čelisti/zuby: jakýkoliv jiný skus než nůžkový.
- oči: posazené příliš šikmo nebo příliš blízko u sebe.
- uši: příliš velké v poměru k hlavě; příliš široce nasazené; nedostatečně pevně vztyčené.
- krk: příliš krátký a tlustý; příliš dlouhý.
- hřbet: slabý nebo volný hřbet; vyklenutý hřbet; spáditá hřbetní linie.
- hrudník: příliš široký; sudovitá žebra; příliš plochá nebo slabá žebra.
- ocas: zalomený nebo těsně stočený ocas; příliš bohatě osrstěný ocas; ocas nasazený příliš vysoko nebo nízko.
- ramena: strmá ramena; volná ramena.
- hrudní končetiny: slabé nadprstí, příliš těžké kosti; příliš úzký nebo příliš široký postoj; vytočené lokty.
- pánevní končetiny: rovná kolena, kravský postoj, příliš úzký nebo příliš široký postoj.
- tlapky: měkké nebo rozevřené prsty; tlapky příliš velké a neohrabané; tlapky příliš malé a jemné; prsty směřující dovnitř či ven.
- pohyb: krátký krok, poskakování, trhaný krok, nemotorný nebo kolébavý pohyb, křížení nebo šikmý chod.
- srst: dlouhá, hrubá nebo střapatá srst; textura příliš hrubá nebo příliš hedvábná; trimování srsti, kromě povoleného rozsahu, viz výše.

VYŘAZUJÍCÍ VADY:
- agresivita nebo přílišná plachost
- psi nad 23,5 palce (60 cm), fena nad 22 palců (56 cm).

Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.

Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

PODMÍNKY CHOVNOSTI SH

• Uchovňuje se od 15 měsíců, k chovu je možno využít zvířata od 18 měsíců.

• Povinné je RTG vyšetření kyčlí (od 15 měsíců věku), pro chov je povolen stupeň 0/0, 0/1, 1/0 a 1/1. Jedinci s positivním nálezem se smí spojovat pouze s partnery s nálezem negativním.

• Prodloužení chovnosti feny je vzhledem k dlouhověkosti SH možné maximálně až o 2 roky, avšak pouze 1x. Potřebná k tomu je písemná žádost chovatele a aktuální potvrzení veterináře o způsobilosti dotyčného zvířete odchovat štěňata.

• Nelze navzájem spojovat dva chovné jedince, kteří mají v bonitačním kódu (T2) v části R-Typ bod 3 nebo 4 a rovněž tak dva jedince, kteří mají v této části bod 6.

Další požadavky na chovného jedince viz bonitační karta

FOTOGALERIE

Fotoarchiv Jany Henychové