|
|
|
|
|
| |
|
|
| |
| Podmínky
k uchovnění |
| Fotogalerie |
PORADCE
cHOVU pLEMENE GP
Tomáš Kaipr, Velemín 128,
411 31, tel: 416 597 133, mobil: 721 414 725,
e-mail: tomas.kaipr@seznam.cz
HISTORIE
pLEMENE GP
Grónský pes je velmi staré
plemeno eskymáckých psů. Spolu se svými pány, které nazýváme
Eskymáky, ale oni sami si říkají Inuité, připutoval odkudsi
z Ásie na ostrov Grónsko zhruba před čtyřmi tisíci let. Inuité
své psy používali k tahu mnohdy více než 5OOkg těžkých saní,,
komatiku“, ale také k lovu a to i tak nebezpečných zvířat,
jako lední medvěd, pižmoň, nebo arktický vlk. Do saní byli
psi zapřaháni vějířovým způsobem, kde každý pes byl zvlášť
přivázán dlouhým úvazem k saním a všichni se pohybovali při
tahu vlastně téměř vedle sebe, delší úvaz měl pouze vůdčí
pes, který běžel před ostatními. Bylo to velmi praktické,
neboť se tím dobře rozložila váha celého spřežení, což bylo
životně důležité pokud se spřežení pohybovalo po tenkém ledě.
Při spatření kořisti Inuit odřízl úvazy jen několika nejlepším
psím lovcům a tito psi poté zvíře zastavili aniž by musel
zastavit spřežení. Inuité byli ke svým psům vždy velmi tvrdí,
stejně tvrdá byla ale okolní příroda k nim samotným. Vyžadovali
od nich vždy naprostou podřízenost člověku a pokud některý
pes projevil jakýkoliv náznak agresivity na lidi, byl okamžitě
oběšen před zraky zbytku smečky. Takové opatření bylo nutností,
neboť mnohdy pracovali tito psi ve více než padesátistupňových
mrazech a nedostali nažrat několik dní, někdy i více než týden.
Jakou by asi měl Inuit šanci proti útoku takto vyhladovělé
smečky. Aby tuto selekci mohli vůbec vydržet, přikřižovali
Inuité záměrně ke svým psům arktického vlka a to většinou
tak, že nechali háravou fenu přivázanou u zabitého soba a
pokud to fena přežila a vlk ji nakryl, štěňata z takového
spojení vytřídili a nechali si pouze ta méně divoká.Tímto
unikátním způsobem dodali grónským psům tu odolnost, kterou
mají a perfektní smečkový pud. Tím také velmi posílili přirozené
instinkty svých psů, takže psi vycítili nebezpečí, pokud praskal
led, nebo třeba vytušili zasněženou průrvu daleko dříve než
to zjistili lidé a často tak svým pánům zachránili život.
Tyto vlastnosti byly známy většině polárníků, kteří se snažili
probádat jak arktické krajiny tak třeba Antarktidu, jejichž
spřežení byla složena většinou z grónských psů. Jména polárníků,
jako je Rassmusen, Freuchen, Peary, nebo třeba Amundsen mluví
asi za vše a mnohdy to byli schopnosti grónských psů díky
nimž se těmto expedicím podařilo přežít a zdárně dokončit
svůj úkol. Jako jedno z mnoha vyjádření které shrnuje to co
si polárníci mysleli o těchto psech bych zde použil citát
z Pearyho knihy ,,Severní točna“. ,,Zmíním se ještě krátce
o eskymáckých psech. Jsouť nenahraditelná stvoření bez jejichž
pomoci nebyla by asi námaha celé výpravy korunována zdárným
výsledkem. Jsou zvířata statná velecenná. Jinde snad jsou
psi větší a krásnější, ač o tom pochybuji, ale tito jsou ze
všech psů jež jsem poznal nejvytrvalejší. Jiní psi dovedou
zajisté stejně dobře pracovati a rovněž tak rychle a daleko
běžeti, jsou-li dobře krmeni, avšak v celém světě nenajdeme
jiných psů, kteří by po tak dlouhou dobu mohli pracovati bez
potravy, a to v tak kruté zimě jako tito.“
Importy
grónských psů z Grónska
Grónský pes je vyjímečný také tím, že jeho původní populace
v zemi původu nebyla zničena křížením s jinými plemeny jak
se to stalo u ostatních saňových plemen a že je v Grónsku
dodnes používán ke stejným účelům jako dříve. Proto se i nyní
dají dovézt psi, kteří se po typisaci zapisují do registru
a nadále je na ně pohlíženo jako na čistokrevné grónské psy.V
Čechách je postup takový.Pokud je doklad, že pes byl dovezen
z Grónska a následně je posouzen dvěma mezinárodními rozhodčími,
kde musí u obou obstát nejméně na známku velmi dobrou, dá
klub povolení k zapsáni do registru. Toto je možné jen díky
tomu, že do Grónska je dovoz jiných plemen zakázán a protože
Grónsko je ostrov, udržuje se zde grónský pes v čistokrevné
formě i když zde není jeho chov administrativně ošetřen. Proto
se takto zapsaným psům nemohou do PP napsat jejich rodiče
i kdyby byli známí, neboť nejsou zapsáni v plemenné knize
FCI. Ještě dvě generace potomků těchto registrů jsou označeny
za registry kteří jsou z praktického hlediska omezeni tak,
že by neměli být tito registři mezi sebou spojováni a nemohou
dosáhnout titulu interchampion. Vzhledem k tomu, že je v celé
Evropě grónský pes plemenem vzácným, většina importů dovezených
do Čech byli registři. Což nás v dalším chovu příliš omezovalo
při hledání vhodných partnerů. Požádali jsme proto ČMKU o
udělení vyjímky ohledně spojování dvou psů z registru a tato
vyjímka nám byla udělena, takže od 20. ledna 2003 je již možné
spojovat v chovu dva partnery zapsané v registru. Ještě co
se povahy týče, tak pes který je dovezen z Grónska je většinou
plašší než psi odchovaní v evropských podmínkách. Tato vlastnost
se přenáší většinou ještě na první generaci potomků po tomto
psovi a je to dáno tím, že psi v Grónsku jsou běžně odháněni
cizími lidmi tak, že na ně házejí kameny, takže o to více
přilnou ke svému majiteli a od ostatnich si drží odstup. Tito
psi mají také větší nedůvěru ke strojům a dopravnímu ruchu
což je jistě také pochopitelné, tyto nedostatky, jsou ale
vykompenzovány velkou vůlí pracovat, výdrží, temperamentem
a perfektním smečkovým pudem, který tito registři do chovu
přinášejí.
Historie
chovu grónských psů v Čechách
Do Čech byla dovezena první fena grónského psa ještě před
rokem1989 přímo z Grónska tato fena bohužel změnila mnoho
majitelů a díky naprosto scestnému přístupu k její výchově
se stala rvavou a byla utracena, takže do chovu v Čechách
vůbec nezasáhla. Praktický počátek chovu grónských psů byl
až v červenci roku 1989 kdy pan Zdeněk Šlechta přivezl z dánské
stanice,,Avderod´s“ nakrytou fenu grónského psa Avderod´s
Merak, nakrytou psem Maqitaq také z dánského chovu. Z tohoto
spojení se panu Šlechtovi narodila druhého září roku 1989
tři štěňata, dva psi a jedna fenka. Chovatelská stanice pana
Šlechty se jmenovala,, Ze Studeného“.Pes Assai uhynul velmi
brzy na otravu a druhý Ascan byl u manželů Bečkových a sice
úspěšně absolvoval mnoho výstav, ale do chovu zasáhl pouze
jednou když se svou matkou Merak splodil dceru Birke ve stanici
Ze Studeného, toto byl ale poslední vrh i pro fenu Avderod´s
Merak. Více štěstí z hlediska chovu měla fena Alka ze Studeného,
která se dostala do stanice,,Kobuk“ pana Tomáše Kotrbatého
a 22.6.1991 zde měla vrh se psem ze švýcarského chovu Acajem
v. Eigergletcher ze kterého se narodila čtyři štěňata dvě
feny a dva psi. Z nedostatku času chov ve stanici pana Kotrbatého
skončil a fena Alka ze Studeného našla svůj domov ve stanici,,Angakok“
manželů Kaiprových, kde měla vrh se psem z Itálie Codiakem
ze kterého se narodila dne 22.6.1993 čtyři štěňata a to dvě
fenky a tři psi, později se tato stanice přejmenovala na,,Gronland
Angakok“. Dvě z těchto štěňat, pejsek Ajaq a fenka Aimabla
se dostala do rukou úspěšnému musherovi, mistrovi republiky
v B kategoriiVáclavu Hellerovi, který do té doby závodil s
malamuty a potom tedy se smíšeným spřežením malamut/gróňák
a u něj, díky své rychlosti a pracovitosti dokázali ostatním
musherům, že gróňáci jsou plemenem které může v této kategorii
velmi dobře konkurovat jak malamutům tak samojedům, tím započala
dráha grónského psa v závodních spřeženích českých musherů.
Venca Heller později na fence Aimable Angakok odchoval i štěňata
a název jeho stanice byl ,,Velká Medvědice“. Další významnou
stanicí byla stanice,,Šumící křídla“ pana Gerharda Steina.
Pan Stein byl majitelem jednak feny Ashewaq Ankakok od p.
Kaipra a potom si jako dospělou přivezl od p.Kotrbatého fenu
A-Saqitait Kobuk. Tyto feny zpočátku pracovaly u něho ve spřežení,
ale hlavně s nimi byl úspěšný na výstavách v Čechách i po
celé Evropě. První vrh odchoval na feně A- Saqitait Kobuk
a bylo to zahraniční krytí francouzským psem G´Kohoutes du
Grant Hort z tohoto spojení se narodili dva psi a dvě fenky,
bohužel jediným kdo zasáhl do českého chovu byl pes Abigarrado
Šumící křídla po kterém pan Stein uskutečnil vrh se svou druhou
fenou Ashewaq Angakok a z tohoto vrhu se narodili dva psi
a pět fen. Tito psi se dostali zase do rukou moravských musherů
a dali základ moravskému chovu závodních gróňáků. Byli to
musheři Zdráhal ch.s.,, Bílá bonanza“, Novotný ch.s. ,,Samý
úspěch“, Zapletal ch.s.,,Severská sága“který začínal na importech
ze Slovenska od p. Očkovského, nebo Zdeněk Kůrka a tito musheři
spolu s českými mushery se stali zvláště ve sprintech v kategorii
B velmi úspěšnými a to jak v Čechách, tak i na evropských
mistrovstvích, kde si pravidelně chodili díky svým výsledkům,,stoupnout
na bednu“. Dále byl pro další chov grónských psů hodně důležitý
import dvou zvířat z dánské stanice Stakkevang´s, který uskutečnili
manželé Kaiprovi a to psa Stakkevang´s Kajok, kterého později
převzali manž. Zdráhalovi a fenu Stakkevang´s Isu, která byla
velmi výstavně úspěšná a vlastnili jí manželé Kaiprovi . Oba
dva významně zasáhli do chovu. Díky dovozu těchto psů, kteří
byli nepříbuzní na ostatní český chov bylo možné odchovávat
grónské psy v Čechách bez nejistých zahraničních krytí a díky
tomu se Čechy stali v bývalém socialistickém sektoru v chovu
těchto psů nejvýznamnějším článkem a odtud začal chov tohoto
plemene na Slovensku u p Luciana Očkovského ch.s.,,Qimusseq“
i v Polsku a i v současnosti pochází mnoho psů v těchto zemích
z českých chovů. Od té doby do současnosti bylo uskutečněno
mnoho importů i zahraničních krytí z různých evropských zemí
i z Grónska, proto, aby bylo možné chovat grónské psy v požadovaném
typu bez zbytečně vysokého stupně příbuzenské plemenitby.
Toto úsilí zajisté velmi přispělo ke zlepšení kvality zdejších
psů a doufáme, že se nám tento trend podaří do budoucna udržet.
VZHLED,
VLASTNOSTI & POVAHA GP
Vzhled a povaha grónského
psa
postavou je grónský pes, něco mezi sibiřským huskym a aljašským
malamutem, o něco více než středně
těžký pes na delších nohou, než malamut, ale se silnější kostrou
než sibiřský husky.To ale neznamená, že by byl grónský pes
menší než malamut, neboť jeho výška je omezena pouze minimální
kohoutkovou výškou a to u psů na 60cm a u fen na 55cm, avšak
i tímto směrem jsou možné vyjímky, pokud je jedinec o kterého
jde dobrý v typu i síle kostry. Při posuzování síly kostry
bychom měli vzít v úvahu, že někteří gróňáci mají velmi husté
osrstění, která nás při výhradně vizuálním posouzení psa může
zmást. Ještě jedna věc je na něm odlišná od malamuta a sice
to, že tvar hrudníku bývá při pohledu zepředu v průřezu více
eliptycký než u malamuta. Pokud se týká barvy tak barvy jsou
povoleny všechny a to jak jedno nebo vícebarevní jedinci a
nikdy by neměla být jakákoliv barva zvýhodňována před ostatními.
Jediné omezení je zde dáno tím, že by do dalšího chovu neměli
být puštěni albinotičtí jedinci, ale v tomto případě není
určující jen barva srsti(bílá), ale i to že takoví jedinci
mají růžový pigment a červené, nebo modré oči. Ještě co se
týče pigmentu je povolen jak hnědý tak černý pigment a druh
pigmentu je určován barvou srsti. Co se týče pohybu má být
lehký a ladný, především je to důležité v klusu. Ohledně pohybu
je u gróňáku dosti častý i mimochod, který pokud ho psi dobře
ovládají i při práci, umožňuje při dlouhých cestách přejet
delší vzdálenosti aniž se psi příliš unaví. Gróňák nemá mít
příliš dlouhou srst, dlouhosrstým jedincům říkají Inuité ,,
makriok“ a většinou je zabíjejí, neboť jejich srst často přimrzá
při odpočinku ke sněhu a také se na ní tvoří zmrazky které
pak překážejí psovi při práci a proto i ve standardu je dlouhá
srst brána jako vážný nedostatek. Jediná místa na kterých
má gróňák delší srst je na krku kde mnohým samcům tvoří srst
téměř ,,hřívu“ dále na zadní straně nohou, na břiše a nejbujnější
je srst na ocase, kde je tato srst pro psy velmi důležitá,
neboť přes ocas dýchají psi když jsou stočení do klubíčka.
Tohle pes využívá zvlášť při sněhových bouřích, kdy pokud
by pes dýchal mrazivý vzduch přímo je odsouzen k smrti. Pokud
dospělý pes přijde o ocas zemře, pokud se to ale stane štěněti
tak to se prý ještě naučí dýchat pod nohou a to mu umožní
přežít. Hlava grónského psa připomíná svým vzhledem hlavu
vlka, stop je jen mírně vyznačen čenichová část je klínovitého
tvaru, ale neměla by být zašpičatělá(liščí), neboť čumák by
měl být vždy dostatečně velký a funkční. Grónský pes jako
jediný z ostatních saňových plemen nebyl ještě chovateli rozdělen
na závodní,původní a show typ, což je částečně důsledkem toho,
že se na chovu stále účastní mnoho psů importovaných z Grónska
kde toto rozdělení samozřejmě také neexistuje, je to pro něj
velké štěstí a doufám, že to tak i zůstane.
Povahu má grónský pes velmi přátelskou a první co nás na něm
jistě upoutá je jeho nezdolný temperament a zvědavost, dovede
k lidem velmi přilnout a pokud je důsledně veden dá se naučit
mnoha činnostem. Důslednost při výchově je u gróňáka velmi
důležitá, neboť pokud gróňák zjistí, že může beztrestně neplnit
vaše požadavky, bude se jeho neposlušnost stále stupňovat
až nakonec zjistíte, že jste mu jen pro smích. Není to plemeno
pro nervózní lidi, takové typy lidí dovede tento psí šášula
donutit až k pláči na což se bude z povzdálí pobaveně dívat.
Samozřejmě je naprosto nepřípustné cvičit grónského psa stejným
stylem jako německého ovčáka, včetně zadržení figuranta, nebo
podobných činností rozvíjejících v něm agresivitu proti člověku.
Tato činnost je pro gróňáka naprosto nevhodná a pokud by jste
si ho chtěli pořídit, zvolte raději jiné plemeno, které se
k takovému výcviku hodí, neboť k němu bylo vyšlechtěno, gróňák
to zcela jistě není. Musíte si uvědomit, že je to pes který
potřebuje pohyb, nebude nám nic hlídat ani nás před nikým
neochrání a musíme vzít v úvahu i jeho lovecký pud. Je to
však opravdu krásný přírodní pes a výborný kamarád, který
nám může připravit mnoho nádherných zážitků při společných
toulkách přírodou.
Smečka
Přirozenou vlastností grónského psa je dobře vyvinutý smečkový
pud, zdědil ho od svého předka vlka a s ním zdědil i způsob
jakým psi mezi sebou ve smečce komunikují a to je vrčení a
vytí. Způsobů jakými gróňáci umějí mezi sebou ,,povídat“ je
velké množství, každý má jiný důvod a účel a jen minimum z
nich je spojeno s agresí. Gróňák prostě vrčí když si hraje,
když nás vítá, když upozorňuje jiného člena smečky že,,ta
kost je jeho“, když fena učí štěňata dobrému vychování a tak
bych mohl pokračovat a ještě dlouho bych nebyl u konce. Ty
hlavní způsoby se musíme naučit co nejdříve znát abychom pochopili
co má náš pes na mysli. Pokud se nám povede gróňáky pochopit
a staneme se členy jejich smečky(a pokud chceme aby vše fungovalo
tak jak má, musíme se stát šéfem této smečky) uvidíme jak
vypadá vlčí smečka zevnitř a to je pohled, který mnoho lidí
nezažije. Pokud včleňujete gróňáka do smečky jiného plemene
musíte být vždy u toho, když se bude se svými novými kolegy
seznamovat, do doby než si obě strany okoukají nový způsob
komunikace. Pokud gróňák zavrčí a ti druzí psi ho nepochopí,
budou si myslet, že na ně chce zaútočit a napadnou ho, prožije
náš gróňák velké zklamání a pokud se to bude vícekrát opakovat
tak z něj získáme pouze ustrašené zvíře, které se stane pro
ostatní členy smečky nebezpečné a nevyzpytatelné. To ale nebude
jeho vinou za to budete moci vy. Pokud se ještě přidáte ke
smečce a budete ho za každé zavrčení trestat je jen otázkou
času, kdy na vás takto zkažený pes, při pro něj bezvýchodné
situaci zaútočí. Daleko lepší je pokud se rozhodnete pro gróňáky,
pořídit si do smečky hned dva, daleko lépe zvládnou začlenění
do smečky a nebudou ostatní otravovat svými hrami, budou si
hrát spolu. Je jasné, že každý nemůže mít smečku gróňáků,
samozřejmě můžete mít gróňáka jen jednoho. Tady ale platí
to, že psí smečku nahradí lidská smečka, která pokud ho dobře
vychová bude mu stejně dobrým domovem jako ta smečka psí.
Jsou dvě pravidla která jsou základem výchovy grónského psa,
netolerujte mu jeho chyby a neposlušnosti a buďte k němu vždy
spravedliví, pokud vždy dodržíte tato základní pravidla budete
pro něj opravdovým vůdcem smečky.
VYUŽITÍ
GP
Grónský pes je samozřejmě
v první řadě výborným psem pro práci ve spřežení, je ho ale
stejně dobře možné použít pro skiering,ale i před kolo nebo
koloběžku. Bude nám dobrým parťákem na dogtrekkingu, nebo
jen na obyčejné pěší tůře . Nejde o to co s námi bude dělat,
bude prostě dělat vše co ho bude bavit a co ho dokážeme naučit
FEDERATION
CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
F.C.I.-Standard č. 274 / 05.05.2003 / GB
GRÓNSKÝ PES
(Gronlandshund)
ZEMĚ PŮVODU: Grónsko
PATRONACE: Dánsko
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO
PLATNÉHO STANDARDU: 25.03.2003
POUŽITÍ: saňový pes
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina
5 špicové a primitivní plemena
Sekce 1 severští saňoví psi
Bez zkoušky z výkonu
KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ:
Grónský pes je jedno z nejstarších plemen na světě. Byl odpradávna
užíván Eskymáky při lovu a při transportu. Výběr jedinců do
chovu byl založen především na kvalitách jako mohutnost, síla,
odolnost a vytrvalost, ale brán v úvahu byl i atraktivní vzhled.
Grónský pes je svou povahou vhodný především pro lidi milující
aktivní život v přírodě. Je vynikajícím společníkem lidí,
kteří rádi putují po lesích či po horách a nechají psa táhnout
či nést náklad.
CELKOVÝ VZHLED: velmi silný
polární špic, vyšlechtěný pro vytrvalou a namáhavou práci
saňového psa v arktických podmínkách. Mírné variace ve velikosti
jsou povolené, pokud nenarušují pracovní schopnosti a harmonii
psa.
DŮLEŽITÉ POMĚRY: tělo je mírně
obdélníkového rámce, s poměrem kohoutkové výšky ku tělesné
délce 10 ku 11. Feny mohou mít mírně delší tělo.
POVAHA / TEMPERAMENT: hlavními
povahovými kvalitami grónského psa jsou energie, duševní síla
a neohroženost. Je to náruživý a neúnavný saňový pes. K lidem
– i k cizím – je přátelský, a pokud je užíván jako saňový
pes, není vázán ke konkrétní osobě, takže není vhodný jako
hlídací pes. Při lovu tuleňů a polárních medvědů prokazuje
silný lovecký pud.
HLAVA:
MOZKOVNA:
Lebka: lebka je široká a mírně klenutá, nejširší je mezi ušima.
Stop: zřetelný, ale nikoliv silně zdůrazněný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: velká a tmavá, odpovídající barvě srsti, u psů
s červeno-zlatou srstí často játrová. Během zimy se může barva
nosní houby změnit na růžovou („zimní nos“).
Tlama: klínovitého tvaru, široká u kořene a zužující se k
nosu, ale nikoliv zašpičatělá. Nosní můstek je od stopu k
nosní houbě rovný a široký.
Pysky: tenké a těsně přiléhající k velmi silným zubům.
Čelisti/Zuby: mohutné čelisti s pravidelným, zdravým a silným
chrupem. Nůžkový skus.
Oči: preferované jsou tmavé oči, ale přijatelná je i barva
očí odpovídající srsti. Oči jsou mírně šikmé a nejsou ani
hluboko zasazené, ani vystupující. Výraz je upřímný a nebojácný.
Oční víčka dobře přiléhají.
Uši: poměrně malé, trojúhelníkovité, se zaoblenými špičkami,
neseny pevně vztyčené. Uši jsou velmi pohyblivé a výmluvné
svým držením.
KRK: velmi mohutný a poměrně
krátký.
TRUP: silný a poměrně kompaktní,
jen mírně delší než je kohoutková výška.
Hřbetní linie: rovná nebo jen mírně spáditá.
Hřbet: rovný.
Bedra: široká.
Záď: mírně spáditá.
Hrudník: hluboký a široký, přičemž ale hrudní koš není sudovitý.
Spodní linie: sleduje linii hrudního koše. Mírné vtažení je
přijatelné.
OCAS: nasazen vysoko, silný
a huňatý. Nesen zatočený nebo mírně stočený nad hřbetem.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: při pohledu
zpředu jsou hrudní končetiny perfektně rovné, s mohutnými
svaly a silnou kostrou.
Ramena: uložená přiměřeně vzadu.
Nadloktí: rovné a silné, o něco delší než ramenní lopatka.
Lokty: těsně přiléhající k tělu, ale schopné volného pohybu.
Předloktí: rovné a silné.
Karpální kloub (kloub zápěstí): silný a ohebný.
Nadprstí: silné a pružné, jen mírně skloněné.
Přední tlapky: poměrně velké, mohutné a kulaté, se silnými
drápky a polštářky.
PÁNEVNÍ KONČETINY: při pohledu
zezadu jsou pánevní končetiny perfektně rovné. Velmi silně
osvalené, s mohutnou kostrou a přiměřeným zaúhlením.
Stehna: mohutná a silně osvalená.
Hlezna: široká a silná, přiměřeně zaúhlená.
Zadní tlapky: stejná charakteristika jako přední tlapky.
POHYB: efektivní, harmonický,
plynulý a neúnavný klus je pro saňového psa nejdůležitější.
V kruhu by pes měl být prezentován na volném vodítku v mírném
klusu, aby ukázal dobrý předkrok vpředu a dobrý posun vzadu.
Při pohledu zpředu při chůzi grónský pes nedrží jednu stopu,
ale při postupném zvyšování rychlosti se stopy nohou přesouvají
dovnitř, až tlapky sledují jednu střední linii.
OSRSTĚNÍ:
SRST: krycí srst s podsadou,
přičemž podsada je jemná a hustá, krycí srst je hustá, rovná
a hrubá, bez stop vlnitosti či kadeřavosti. Na hlavě a končetinách
je srst poměrně krátká, na trupu je delší a bohatší. Na spodní
straně ocasu je srst dlouhá, což ocasu dodává huňatý vzhled.
BARVA: jakákoliv barva – jednobarevná
nebo vícebarevná – je povolena, kromě albínů, kteří musí být
diskvalifikováni.
VÝŠKA:
Výška v kohoutku: Psi 60 cm a více.
Feny 55 cm a více.
VADY: jakákoliv odchylka od
výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost,
s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu
stupni.
- lehká kostra.
- krátké končetiny, nízké položení trupu.
- bázlivá povaha.
ZÁVAŽNÉ VADY:
- dlouhá a jemná srst.
- uši nenesené pevně vztyčené.
VYŘAZUJÍCÍ VADY:
- agresivita nebo přílišná plachost.
- albinismus.
- oči rozdílných barev.
- modré oči nebo skvrny na rohovce.
Psi, kteří zjevně vykazují
fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Pozn.: Psi (samci) musí
mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v
šourku.
|
