|
|
|
|
|
VZHLED,
VLASTNOSTI & POVAHA |
|
Podmínky k uchovnění |
Fotogalerie |
PORADCE
cHOVU pLEMENE AM
Renata Seidlová, Václavská 9, Káraný 250 75,
tel: 326 995782, mob:777 858 607
e-mail: Seidl.Ren@seznam.cz
HISTORIE
pLEMENE AM
Tajemství
dalekého severu
Od prvních dnů existence Eskymáků a Zemi s nimi žili a lovili
jejich psi.Postupem doby začali Eskymáci rozvíjet plemena
psů v souladu s požadavky svých specifických potřeb ,šlo především
o vytrvalost a co nejmenší spotřebu energie.
Polární psi byli tedy chováni původními kmeny již za dávných
časů za polárním kruhem.Tato izolace měla přímý důsledek i
pro psy,kteří se rozmnožovali v omezeném společenství.Uvnitř
každého kmene ,kde lidé a zvířata žili v uzavřeném společenství
, se každá zvláštnost a rozmanitost u psů přenášela ve své
charakteristické čistotě z generace na generaci.Takto vznikla
mnohá severská plemena.Mezinárodní kynologická federace uznává
tato čtyři : aljašský malamut,sibiřský husky,samojed a grónský
pes.
V pustých krajích byli na sebe člověk a pes odkázáni po většinu
svého života ,a jeden bez druhého by nepřežili.Pes ,který
nesnesl společnost dalších psů,byl nepoužitelný.Ten,kdo cestoval
po bílých pláních ,nemohl riskovat ,že se mu smečka vyvraždí
a on zůstane sám před saněmi !A už vůbec nepřipadal v úvahu
pes ,který by byl agresivní i vůči lidem!Pokousání neznamenalo
jen nebezpečí strašné smrti na následky vztekliny (dříve v
osadách velmi rozšířené a neléčitelné),ale na stezce neřešitelný
problém lékařského ošetření .Nechat se pokousat psem uprostřed
zasněžené pláně se téměř vždy rovnalo sebevraždě.Ale i pouhá
špatná ovladatelnost a neposlušnost psů mohla znamenat katastrofu
– spřežení ,které se pustilo po stopě zvěře , se již většinou
nevrátilo , a pokud psi utekli i se saněmi a nákladem ,podepsali
nezřídka ortel smrti nejen nad sebou samými,ale i nad svým
pánem.
Psi agresivní a nezvladatelní byli utraceni před zraky svých
psích kolegů pro výstrahu ,anebo končili svůj život v arénách
Dalekého severu (viz příběhy Jacka Londona) ,kde sice byli
velmi ceněni coby drsná zábava zlatokopů,ale do chovu tažných
psů nezasáhli.V něm naopak vynikli pověstní tahouni ,kteří
přežili útrapy sněžných cest ,vraceli se zpět do osad a svůj
genetický potenciál předávali čekajícím fenám.V návaznosti
na tradice chovu v původních podmínkách se požadavek ovladatelnosti
a odmítání agresivity u severských psů dostal i do standardů
FCI.
Aljašský
malamut
Za existenci tohoto nádherného plemene vděčíme národu Inuitů
zvanému Mahlemiuti,kteří původně osidlovali oblast kolem řeky
Anvik na Aljašce a byli známí tím,že chovali velké sańové
psy.Tito domorodí obyvatelé byli dle tvrzení misionářů a obchodníků
popisováni jako ,,kulturně vyspělý lid´´.To,co bylo o nich
napsáno,dá se vztáhnout také na jejich psy,bez nichž by Mahlemiuté
nemohli žít.Do saní byli na Aljašce psi zapřaháni ve dvojicích
za sebou ,vůdčí pes běžel sám v čele spřežení.Psi jim sloužili
při dopravě potravin do vesnic.Jejich síla a vytrvalost byly
odnepaměti příslovečné.
Zlatá horečka kolem roku 1896 nabídla novou oblast využití.Stále
více Evropanů proudilo na Aljašku a do Kanady ,aby tam nalezli
své štěstí.Bylo potřeba používat nákladní zvířata.Oslové a
muly byli pro tuto oblast nevhodní.Naproti tomu přátelští
psi s ohromnou silou patřící Mahlemiutům byli pro tuto úlohu
přímo předurčeni.
Stále více zlatokopů začalo spoléhat na robustnost,sílu a
vytrvalost těchto pracovitých psů.
Mezi roky 1909 – 1918 však vzrostla mezi bílými usedlíky touha
po kratochvílích a závody psích spřežení se staly velmi populárnímy.Místní
malamuté byly pro tyto závody příliš pomalý.Přistupovalo se
tedy ke křížení různých plemen sańových psů.Záchrana pro zachování
tohoto plemene přišla doslova v posledních minutách.
Pár obdivovatelů tohoto plemene se vydalo na obtížnou cestu
do odlehlých vesniček Inuitů,aby zde hledali čistokrevná zvířata.Tito
typičtí malamuti se stali základním kamenem čistokrevného
chovu a my můžeme děkovat za to,že se z tohoto starého plemene
můžeme těšit i dnes.
Aljaští malamuti jsou psi impozantního vzhledu.Psy dosahují
kohoutkové výšky zhruba 63,5 cm a hmotnosti přibližně 40 kg.Průměrná
kohoutková výška fen se pohybuje kolem 58,5 cm při hmotnosti
asi 35 kg.
Standart zdůrazńuje ,že hlavní roli hraje celková harmonie
tělesné stavby.Svalnatá kompaktní stavba těla,hluboký hrudník,dobře
úhlené plece a zdravé končetiny s uzavřenými ´´sněžnicovými
´´ tlapkami umožńují psovi mimořádnou vydatnost a sílu pohybu.Přes
svoji značnou sílu nepůsobí malamuti nikdy težkopádně ani
neohrabaně.Naopak – jejich pohyb je pružný a v každém směru
vysloveně elegantní.
Jsou to vysloveně přátelští psi se silnou náklonností k člověku.Rádi
vychutnávají jeho pozornost a přítomnost.
Na svého majitele však kladou také velké nároky : sańový psi
jsou totiž ochotni podřídit se jedině pokud svého dvounohého
přítele pokládají bezvýhradně za šéfa smečky.
Aljašského malamuta lze vychovávat jedině dokážeme-li s ním
zacházet jedině s láskyplnou důsledností.
Díky jistotě svých instinktů a své inteligenci je poměrně
nezávislým psem ,který je schopen projevovat se také velmi
tvrdohlavě.Třebaže se malamuti obvykle chovají velmi důstojně
a klidně ,v příslušných situacích se může u nich projevit
i přiměřená tvrdost například cítí-li se ohrožováni jinými
psy.Pudy hlídačů a obranářů jsou jim zcela cizí a my bychom
se rozhodně neměli snažit pokřivit jejich povahu tím,že je
podrobíme služebnímu výcviku.
Celkově je Aljašský malamut ideálním partnerem pro volný čas.Jeho
atraktivní vzhled a přátelská povaha přispívají k tomu,že
se spousta lidí do tohoto sebevědomého psa bezhlavě zamiluje.Rozhodně
to ,ale nejsou psi pro každého.Potřebují láskyplného ,ale
důsledného vůdce smečky ,který ví ,jak je s nimi třeba jednat.
Chceme – li malamuty chovat ,tak aby to co nejvíce vyhovovalo
jejich letoře,potřebujeme pro ně dostatek místa a velkou lásku
k přírodě.
Původ
Aljašských malamutů :
Název ,,malamut´´ pochází od kmene Inuitů,kteří byli známí
jako ,,Mahlemutes´´ ,nebo ,,Mahlemuti´´.Tyto kmeny žily poblíž
Kotzebue na Severo-západě Aljašky.
Mahlemuti byli výborní lovci a rybáři.Byly to původní kmeny
Aljašky ,které byly závislé na práci svých psů.
Jejich psi ,díky neobyčejně husté srsti a uzavřeným tlapkám,
mohli přežít v extrémních podmínkách Aljašky a byli schopni
ujet dlouhé tratě v extrémně nízkých teplotách.
Dnes je aljašský malamut domestikované zvíře.Je závislý na
svém majiteli a to hlavně kvůli jídlu J
Psi Mahlemutů byli známí pro svou odolnost a Mahlemuti si
zakládali na příbuznosti se svými psy.
Jejich vztah byl založen na přirozeném respektu a nezávislosti
!
Na fotce rodina Mahlemutů se svými psy (rok 1881)
Původní
psi Sibiře a Grónska
Přestože psi Inuitů byli v typu stejní bylo potřeba je rozdělit
podle práce,místa užívání a výdrže na sněhu,ledu atd.
Na Severo-západě Sibiře se využívali psi známí jako Sibiřský
husky –,, slabší psi kmene Chukchi´´ – což je přesně vystihovalo.
Kmen Chukchi své psy používal převážně k rychlé a lehké přepravy
(např.pošty).
Na druhé straně světa byli známí psi z kmene grónských Inuitů.Ti
byli silnější než husky a nazývali se Grónský Eskymo pes.Tito
psi pracovali na stále zamrzlé půdě a bylo potřeba ,aby pracovali
i v těch nejnebezpečnějších podmínkách.Grónští psi jsou složitější
na ovládání,ale oplývají silnou chutí žít.
Původní psi Aljašky a Yukonu
Stejné rozdělení jako u Eskymo psů a sibiřských husky proběhlo
v arktických teritoriích na území Kanady a USA.Psi zde byli
rozdělení podle délky a druhu srsti,délky nohou,výšky a stavby
těla.
Tímto rozdělením plemen se začalo každé vyvíjet zvlášť a začali
se tvořit první linie.
Inuité v oblasti ,,Beringg Sound´´ měly výrazný typ ,který
nazývali Balamuti.
Ostatní etnické skupiny měly pro tyto psy své názvy,ale typ
nebo spíše název ,,malamuti´´ bylo nejsilnějším.
Jméno malamuti se začalo používat díky lidem,kteří přijížděli
do této oblasti.Říkali,že jméno vystihuje jejich původ spolu
s typem a povahou.
Díky oblíbenosti se toto plemeno šířilo do celého světa…
Fotografie pořízená pro časopis Times (1968).Měla posloužit
jako propagace plemene (Ch.Inuit´s Wooly se svým přítelem).
První linie malamutů :
¨
KOTZEBUE
- Eva Seeley se svými odchovy (Chinook kennel + Kotzebue kennel)
chovatelka Eva Seeley - ,,matka Aljašských malamutů´´
Známá jako chovatelka husky a malamutů.Eva se jako první chovatelka
obrátila na American kennel club (AKC) , aby byli její psi
zaregistrováni.
AKC rozhodlo ,,její´´ plemeno (psy) registrovat jen provizorně
s podmínkou : dát čísla jen těm psům ,kteří budou vyhovovat
jednotnými rysy.Byli tedy vybráni jedinci splňující kritéria
a ty se staly vzorem jednotnosti plemene.
 –
Seeleyovi a jejich tým složený z AKC registrovaných malamutů
Seeley a ostatní chovatelé souhlasili s podmínkami
a začali své psy vystavovat na těch nejprestižnějších výstavách
v zemi.
Registrace malamutů začala v r.1935 a jako prvním registrovaným
malamutem se stal ,,Rowdy of Nome´´ (jeho rodokmen se skládal
pouze ze dvou známých generací).
–
,,Pes ,který všechno začal ´´ - Eva Seeley
Registrace byla udělena i psům s neznámými
předky.
Výstavy ,ale nebyly Evinou prioritou.Její chovatelský plán
byl založen na výběru vhodných psů pro expedice.
Po několika letech se rodina Seeley rozhodla pro název chovatelské
stanice ,,Kotzebue´´.Jméno pod kterým chovali do této doby
(Chinook) nebylo vhodné ,a tak ho zvolili jen jako příponu
(např.Kotzebue Panuck of Chinook).
Každý malamut registrovaný do r. 1950 byl
Kotzebue nebo potomek Kotzebue.
Současně se Seeleyovými vytvářel svůj chov také Paul Voelker
– M´Loot kennel.
A tak Kotzebue společně s linií M´Loot a Hinman-Irwin Dogs
dali základy rasy jako takové a chovu plemene AM.
V roce 1953 se AMCA (Alaskan malamute Club Of America) stal
členem AKC a Eva Seeley se stala jeho první prezidentkou.
Byl také oficiálně označena jako AKC rozhodčí.
Její zásluhy jsou obrovské a je jich mnoho…
Byla chovatelem a majitelem prvního AKC šampióna (Grip of
Yukon – 1936 ).Stejně tak byla majitelkou prvního registrovaného
malamuta (Rowdy of Nome).Stala se také slavnou pro svou ukázkovou
jízdu na Olympijských hrách v Lake Placid (1932).Tato jízda
byla skvělou propagací všech Severských plemen.
Když Eva v roce 1985 zemřela její chov převzala Carol Williams
,která s ní dlouhá léta spolupracovala.Carol chov je známý
pod názvem Heritage a jsou to pravý Kotzebue psi.
Další ,kteří odchovali nebo stále chovají čísté Kotzebue jsou
: Sno Pak a Tigara kennel.
Eva Seeley by neměla být zapomenuta a každý chovatel malamutů
by ji měl znát.
Její zásluhou byl malamut rozpoznán jako čistokrevné plemeno
,které bylo úspěšně prezentováno na výstavách.
Jako chovatelka a výborná profesionální musherka zajistila
všem budoucím chovatelům standart plemene.Dokázala ,že výstavně
úspěšní jedinci jsou také vynikajícími pracovními psy.
Vlevo – pes Yukon Jad (narozen 1927).Na fotce je mu 12 let.
Vpravo – Ch.Grip of Yukon (první AKC šampion)
Přeložila Kateřina Seidlová
Použito s laskavým svolením autorů :
The Alaskan Malamute Yesterday and Today – B.Brooks and S.Wallis
This is the Alaskan Malamute – Joan Mc.Brearly
www.worldmals.com – mnohokrát děkuji Julii Kalamaja (USA –
KalaMals kennel) a Lise Piccolo (IT – Al Quantarah kennel).
FÉDÉRATION
CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE
SECRÉTARIAT GÉNÉRAL: 13, Place Albert 1 – B 6530 THUIN (Belgie)
Standard FCI č. 243
/ 14.08.1996 / GB
ALJAŠSKÝ MALAMUT –
ALASKAN MALAMUTE
ZEMĚ PŮVODU: U.S.A.
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO PŮVODNÍHO
STANDARDU: 14.08.1996
URČENÍ: saňový pes
KLASIFIKACE FCI: Skupina 5
(špicové a primitivní psi)
Podskupina 1 (severští saňoví psi)
Bez zkoušek z výkonu
CELKOVÝ VZHLED: Aljašský malamut
je jedním z nejstarších severských saňových psů. Je to silný
a mohutně stavěný pes s hlubokým hrudníkem a silným dobře
osvaleným tělem. Malamut pevně stojí na tlapách a jeho postoj
budí dojem velké aktivity, držení těla je hrdé, hlava vztyčená
a oči hledí s ostražitým zájmem a zvědavě. Hlava je široká.
Uši jsou trojúhelníkové a při vzbuzené pozornosti vzpřímené.
Tlama je mohutná, od kořene k čenichu se jen lehce zužuje.
Tlama není zvednutá ani dlouhá, ani příliš zkrácená. Srst
je hustá s tvrdou krycí srstí dostatečné délky, jež dobře
překrývá hustou podsadu. Malamuti jsou různých barev. Znaky
na obličejové části hlavy jsou rozlišovacím znakem jedinců.
Skládají se z kápě na hlavě, obličejová část hlavy je celá
bílá, nebo se znaky s pruhem a nebo maskou. Ocas je dobře
osrstěn, nesen nad hřbetem a připomíná chochol. Malamut musí
mít silnou kostru s pevnými končetinami, dobrým pohybem, hlubokým
hrudníkem a silnými plecemi. Musí mít všechny fyzické vlastnosti
nutné pro velký výkon. Pohyb musí být plynulý, vyvážený, neúnavný
a naprosto účelný. Není určen jako závodní saňový pes pro
soutěže v rychlostních závodech. Malamut je ideálně stavěn
k tomu, aby podával silný a vytrvalý výkon a veškeré znaky
psů tohoto plemene včetně povahových vlastností musejí odpovídat
tomuto účelu. Jakékoliv odchylky odporující uvedenému účelu
se považují za vážnou vadu.
TEMPERAMENT: Aljašský malamut
je laskavý, přátelský pes, není psem jednoho pána. Je věrným,
oddaným společníkem, na výzvu hravým, ale obecně v dospělosti
pozoruhodný svojí důstojností.
HLAVA : hlava je široká a
hluboká, je harmonických tvarů a elegantní, není hrubá, ale
ve správném poměru k velikosti psa. Výraz je jemný a zřetelně
vyjadřuje laskavost a přátelskost psa.
Oči: šikmo posazené v lebce. Oči jsou hnědé, oválného tvaru
a středně velké. Modré oči jsou diskvalifikující vadou.
Uši: středně velké ale vzhledem k velikosti hlavy malé. Uši
jsou trojúhelníkového střihu s poněkud zaoblenými špičkami.
Jsou nasazeny široce na vnějších stranách mozkovny ve stejné
výšce s horním okrajem oka. Jsou-li vzpřímené, působí dojmem,
jakoby odstávaly od hlavy. Vztyčené uši ukazují poněkud směrem
vpřed, ale při práci bývají uši někdy složeny k lebce. Vysoko
nasazené uši jsou vadou.
Mozkovna: široká a středně klenutá mezi ušima, směrem k očím
poněkud plošší a užší. Mezi očima je naznačená čelní rýha.
Spojení horní linie mozkovny a horní linie hřbetu nosu tvoří
mírný stop.
Tlama: široká a mohutná, v dobrém poměru s velikostí mozkovny,
od kořene tlamy po čenich se lehce zužuje co do šířky i hloubky.
U všech barev srsti s výjimkou červené jsou čenich, okraje
pysků a okraje očních víček pigmentovány černě. U červených
psů je povolena hnědá barva. Světlejší žíhání "sněhového"
čenichu je přijatelné. Pysky těsně přiléhají.
Horní a dolní čelist: široké s velkými zuby. Řezáky v nůžkovém
skusu. Předkus nebo podkus je vada.
KRK, HORNÍ LINIE, TRUP:
Krk: silný a mírně klenutý
Hrudník: dobře vyvinutý
Trup: kompaktně stavěný, ale ne příliš krátký
Hřbet: rovný a mírně klesající k zádi
Bedra: pevná a dobře osvalená. Dlouhá bedra oslabující horní
linii jsou vadou.
Ocas: středně nasazen a v základně plynule navazuje na linii
páteře. Pokud pes nepracuje, je ocas nesen nad hřbetem. Ocas
však není zatočen, ani zakroucen proti zádi, ani není huňatý
jako u lišky. Ocas malamuta je dobře osrstěn a vzhledem připomíná
chochol.
HRUDNÍ KONČETINY:
Plece: středně skloněné; hrudní končetiny silných kostí a
dobře osvalené, při pohledu zepředu až k nadprstí rovné.
Nadprstí: krátké a silné a při pohledu ze strany poněkud skloněné.
Tlapy: podobné sněžnicím, hluboké a uzavřené, s pevnými polštářky
tlap, díky nimž vypadají tlapy pevné a kompaktní. Tlapy jsou
velké, prsty těsně přiléhající a dobře klenuté. Mezi prsty
roste ochranná srst. Tlapy jsou silné a tvrdé, drápy krátké
a silné.
PÁNEVNÍ KONČETINY: zadní končetiny
jsou silné a mohutně osvalené ve stehnech, kolena přiměřeně
úhlená a dobře skloněná. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny
v postoji i v pohybu rovnoběžné s pohybem hrudních končetin,
nejsou ani příliš úzké, ani příliš široce postavené. Paspárky
pánevních končetin jsou nežádoucí a odstraňují se krátce po
narození štěňat.
POHYB: krok malamuta je vytrvalý,
vyvážený a plný síly. Na svoji velikost a stavbu těla je velmi
čilý. Při pohledu ze strany vykazují pánevní končetiny silný
posun, který se přenáší dobře osvalenými bedry k hrudním končetinám.
Hrudní končetiny získávají silný impuls zezadu, který přenášejí
v plynulý dlouhý krok. Při pohledu zepředu nebo zezadu se
končetiny pohybují v přímce, ne příliš těsně, ani příliš daleko
od středové linie. Při rychlém klusu mají končetiny tendenci
pohybovat se blíž k ose těla. Kulhání nebo jakýkoliv krok,
který není dokonale účelný a neúnavný, se postihují.
OSRSTĚNÍ
SRST: malamut má silnou tvrdou krycí srst; nikdy nesmí být
dlouhá, ani měkká. Podsada je hustá, dlouhá jeden až dva palce,
mastná a vlnitá. Délka krycí srsti i podsady se mění. Srst
je poměrně krátká až středně krátká na bocích, její délka
roste na plecích a krku, na zadní straně zádi, na zadní straně
stehen a ocasu. V letních měsících mívají malamuti srst obvykle
kratší a méně hustou. Malamuti se předvádějí s přirozeně upravenou
srstí. Trimování je nepřípustné s výjimkou úpravy tlap tak,
aby vynikl jejich přirozený tvar.
BARVA: obvyklé barvy jsou
počínaje světle šedou přes střední odstíny šedé až po černou,
sobolí a odstíny sobolí až po červenou. Barevné kombinace
jsou přijatelné v podsadě a na okrajových částech těla. Jediná
jednotná povolená barva je celá bílá. Bílá je vždy převažující
barvou na spodní straně trupu, částech končetin, tlapách a
části znaků na obličeji. Na přední straně hlavy lysina a nebo
límec nebo skvrna na šíji jsou atraktivní a přijatelné. Malamut
má plášť a skvrny rozkládající se po trupu nebo nerovnoměrné
skvrny jsou nežádoucí.
VELIKOST, PROPORCE, MOHUTNOST:
jedinci tohoto plemene dorůstají velikosti v určitém rozsahu.
Požadovaná ideální velikost je:
Psi: kohoutková výška 25 palců – 85 liber
Feny: kohoutková výška 23 palců – 75 liber
Hodnocení velikosti by však nemělo převažovat nad celkovým
hodnocením typu, správných proporcí, pohybu a ostatních funkčních
znaků. Jsou-li posuzovaní psi shodní co do typu, proporcí,
pohybu, dá se přednost psovi, který se nejvíce blíží ideální
velikosti. Hloubka hrudníku odpovídá zhruba polovině kohoutkové
výšky psa, nejhlubší místo hrudníku se nachází hned za hrudními
končetinami. Délka trupu od ramene po vrchol kosti sedací
přesahuje kohoutkovou výšku psa. Trup nesmí být přehnaně těžký
a kosti musí být v dobrém poměru k velikosti.
DŮLEŽITÝ SOUHRN:
Při posuzování aljašských malamutů se klade největší důraz
na jejich funkčnost jako saňového psa při přepravě hmotných
nákladů v arktických podmínkách. Stupeň penalizace vad psa
musí být v přímé úměrnosti s velikostí odchylky od popisu
ideálního malamuta a v přímé úměrnosti s tím, jak daná vada
skutečně nepříznivě ovlivňuje funkčnost a pracovní výkon psa.
Končetiny malamuta musejí vykazovat mimořádnou pevnost a mimořádnou
sílu při pohybu vpřed. Jakoukoliv křehkost či ochablost končetin,
tlap, předních či zadních, v postoji či v pohybu je třeba
hodnotit jako vážnou vadu. Za takovou vadu se považuje například
jakákoliv odchylka od ideálního postavení končetin, kravský
postoj, nesprávně postavené nadprstí, strmé plece, nedostatečné
úhlení, jakkoliv nevyvážený, nedostatečně vydatný a plynulý
krok, příliš vysoké končetiny, mělký hrudník, těžkopádnost,
jemná kostra a nedostatečná harmonie proporcí.
VADY: Všechny odchylky od
výše uvedených bodů se hodnotí jako vada; hodnocení vady by
mělo přesně odpovídat stupni dané odchylky od ideálu.
DISKVALIFIKUJÍCÍ VADA: modré
oči, agresivita, přílišná bázlivost
POZN.: samci musejí mít dvě
očividně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná v šourku.
|
